Hrad Nístějka - zřícenina

There are no translations available.

Hrad Nístějka - skalní blok se zbytky zdiva.

Nístějka je zřícenina hradu založeného v první polovině 14. století rodem Valdštejnů (zmíněn roku 1369).
Roku 1390 přechází spolu s osadou Vysoké do majetku Vartemberků a roku 1422 Jenštejnů.
Kolem roku 1460 byl hrad po krátkém držení králem Jiřím z Poděbrad i se svým zbožím připojen k Návarovu. Od roku 1519 se uvádí hrad jako pustý, pravděpodobně po předchozím požáru.
Najdete zde zbytky věže, zdí a sklepů na úzkém dlouhém ostrohu nad řekou Jizerou. poblíž Hradska. Hrad se skládal z protáhlého předhradí, chráněného příkopem a válcovou věží v čele, a malého vnitřního hradu, na němž byl na skalisku jen dvorek s cisternou a obdélný palác.
Hrad je prohlášen chráněným územím, je místem výskytu Lopuštíku skloněného. V letech 1954, 1958 a 1972 byly prováděny archeologické průzkumy hradu. Část vykopávek je vystavena v Vlastivědném muzeu ve Vysokém nad Jizerou.Z náměstí se vydáte po žluté turistické značce.

O osídlení, vzniku a prvopočátcích města Vysokého do roku 1459 a historii hradu Nístějka.

Ondřej Hájek

Město Vysoké nad Jizerou má za sebou dlouhou historickou pouť, která trvá již šest století, a zanedlouho to bude již sedm. Osídlení této oblasti je však nutno datovat do mnohem dřívější doby. Lze konstatovat, že město nevzniklo na zeleném drnu, můžeme se tak domnívat na základě níže uvedených indicií.

Jako základ k započetí bádání v této záležitosti lze brát práci dvou badatelů Vaníčka a Zemana, kteří se zabývali tematikou osídlování Horního Pojizeří a svoje teorie sepsali a následně v roce 1939 vydali jako knihu pod názvem Tisíc let na stráži. I když tato kniha je staršího data vydání, stále se řadí mezi to nejlepší, co bylo o této problematice napsáno, neboť některé domněnky jsou již vědecky doloženy.

Nejstarší nálezy dokazují osídlení nacházející se v blízkém okolí Horní Dušnice, Jablonce nad Jizerou atd. O tom všem vypovídají Vaníček a Zeman ve své již citované knize. Na základě mého uvážení, bádání a přehodnocení všech alternativ, jež jsou obsahem tohoto článku, bych chtěl konstatovat, že možné osídlení na místech dnešního města je staršího data. V součastné době chybí a chybět bude i nadále zdroj zaručených informací, což jsou písemné zprávy, zápisy a obrazová dokumentace. Připadáme si jako detektivové při pátrání po objevech, které podpoří či vyvrátí naše domněnky.

Na základě různých potvrzených domněnek a indicií lze předpokládat, že od 11. století do konce 1. poloviny 14.století docházelo k osídlování a následnému vzniku vesnice, jež předcházela městu.

Jako základ, od něhož lze vycházet, je existence krajišť, jež měla střežit a kontrolovat pomezní hvozd a včas varovat před blížícím se nebezpečím. O tom svědčí do dnešních dnů zachované názvy kopců a vyvýšených stanovišť jako např. Stráž, Varta atd. K varování se používala ohňová signalizace. I na území dnešního města a v jeho těsné blízkosti (např. Petruškova vrcha) lze předpokládat jedno stanoviště krajiště - ohňové signalizace a její obsluhy. Nalézt lze dnes i tzv. pohřebiště, místa, kde byla zpopelněna těla lidí a následně potom popel obložen kameny, že vznikly tzv. hrobky. Vzhledem k poloze, nalezeným předmětům a argumentům podaných Vaníčkem a Zemanem se však nejednalo zřejmě o signální místa, jak by se bylo možné domnívat. Dokazují nám to ostatně do dnešních dnů zachované názvy např. Pohaniště, na Pohaništi či Smutná atd., které naznačují funkci místa, ale i to, že zde již tehdy žili lidé. Pohřebiště byla využívaná asi ještě na začátku 14. století, protože až v tomto století jsou první zmínky o křesťanských stavbách v této oblasti. Můžeme se tak domnívat i na základě písemných zpráv a archeologických nálezů, které dokazují, že ještě v 11. a 12. století se používal tento pohanský způsob pohřbívání - zpopelňování ve vnitrozemí našeho státu, a to dokonce i v blízkosti církevních staveb. Díky poloze a odlehlosti této končiny lze předpokládat, že trvalo dlouho, než se tady křesťanství (a tedy jiný způsob pohřbívání) upevnilo.

Pokusme se nyní vysvětlit, jak pohřebiště vypadala a fungovala. Nedaleko města, mezi Nístějkou a Dykovou skálou, na katastru Tříče, pod Šachtami a ve Sklenařících na Skalkách jsou místa, kde můžeme spatřit narovnané kupy kamení - již zmíněné hrobky. To je však jen zlomek ze skutečného množství, které se tu mohlo nacházet. Při stavbě vesnice či města, nebo při jiných stavebních aktivitách mohly být tyto kupy - hrobky rozebírány a kameny použity ke stavebním účelům, jak se dělo ještě v době badatelů Vaníčka a Zemana. Právě jim vděčíme za soupis tehdy existujících hrobek a také víme, jak vypadaly nejen zvenčí, ale i jak mohly vypadat zevnitř a co bylo uvnitř uloženo. Kromě oharků a popelu byly v některých hrobkách objeveny i předměty. Množství oharků a popela zaleželo na tom, kolik toho voda stačila za tu dobu spláchnout, protože těsnění bylo velmi nekvalitní, či nebylo žádné.

Jsou dvě varianty teorie o způsobu pohřbívání a možného průběhu obřadu:

a) Každá hrobka mohla být určena pro popel jen jednoho nebožtíka, protože jak již bylo zmiňováno, pohřebiště mohla na konci svého funkčního období být rozsáhlejší co se týče počtu kamenných hrobek

b) Druhá varianta se opírá o předpoklad, že jedna hrobka sloužila pro uložení popela více lidí či celých rodin, což dokazuje i množství popela v jednotlivých hrobkách. Tento předpoklad považuji za reálnější a aplikovatelnější u dvou velkých pohřebišť, a to jak na tříčském a sklenařickém katastru, tak i na dalších pohřebištích v našem kraji. Tato možnost se zdá reálnější než první varianta, protože díky již zmiňované netěsnosti by se podle první varianty v těchto hrobkách již nic nenašlo.

Musíme však brát na vědomí, že stáří samotných hrobek či celých pohřebišť může být staršího data, a to na základě faktu, že v některých hrobkách byly objeveny vedle popela či oharků i předměty, jejichž datování leží ještě před 11. stoletím. Musíme však počítat i s alternativou, že pohřebiště mohla sloužit jen před 11. stoletím. K tomu, abychom mohli přesně určit stáří a období funkce pohřebišť, by bylo vhodné uskutečnit podrobný archeologický výzkum na těchto místech. Na základě objevených nálezů by se potvrdila či vyvrátila naše domněnka.

Závěrem problematiky pohřebišť a hrobek lze říci, že pokud tato teorie bude v budoucnu potvrzena, ještě více podpoří starší osídlení v místech dnešního města Vysokého a více odhalí z naší minulosti.

Jak již bylo řečeno o hlídání a střežení pomezního hvozdu, vedle těchto úkonů patřila k činnostem obsluhy krajišť i řádná kontrola stezek, okolo nichž se seskupovala světelná strážní stanoviště nejen na vyvýšených vhodných polohách, ale i u samotných stezek, jež mohly mít předsunutá stanoviště. Některá z těchto předsunutých stanovišť mohla být i opevněná a na základě kvality se mohla bránit vůči loupeživým bandám, či na určitý čas i vojsku. Na místě dnešního města se spíše nacházelo stanoviště světelné, o nějakém opevněném subjektu nelze příliš uvažovat. Pokud zde však přece něco existovalo, terénní zbytky mohly být odstraněny s největší pravděpodobností při rozvoji města. Pokud se tu takové opevněné místo nacházelo, pak se můžeme domnívat, že v těsné blízkosti dnešního města. Tato odvážná teorie může být správná, protože v místech u dnešního kostela se křížily s hlavní stezkou tzv. vedlejší stezky. Zůstaňme však raději u možnosti existence světelného stanoviště.

Domníváme se, že hlavní stezka existovala již před 11. stoletím a vedla ze Semil pravděpodobně po trase Příkrý, Škodějov a Sklenařice a Pasekami nad Jizerou v místech dnešní Planýrky pokračovala do Slezska přes Novosvětský průsmyk, který i v zimě byl schůdnější a nenáročný na přechod, než stezky vedlejší, které vedly tamtéž po hřebenech Krkonoš a Jizerských hor.

Vraťme se však k nám a pokusme se zjistit, kolik těchto vedlejších stezek se tady křížilo. Lze uvažovat o dvou. Zaprvé trasa mohla vést od Trojánek u Stanového; zde jsou určité dohady, zda začátek nebyl ještě dále, a to až u hradu Návarova, který podle archeologických nálezů již ve 13. století existoval. O pokračování trasy se lze domnívat, že mohla vést buď údolím Farského potoka (v dnešní době ji může z větší části kopíruje silnice), a nebo okolo Marynkova kříže, Dykovy skály a přes Pohaniště na brod přes řeku Jizeru, který již ve 13. století střežila Nístějka, jež byla co se velikosti týče na rozhraní hradu a tvrze. Téže velikosti mohl být i hrad Návarov.

Druhá stezka mohla vést po dnešní Trhovici z Bozkova na brod přes Jizeru v Jablonci nad Jizerou; toto dokazuje archeologický nález pokladu z 1. poloviny 14. století na Tříčských vrších. Nemusí to ovšem znamenat, že se nejedná o starší stezku. Lze dále konstatovat, že přímo u brodu řeky Jizery muselo být určité kontrolní stanoviště. Název dnešního Jablonce nad Jizerou totiž není odvozen od jabloně, ale podle nejnovějších výzkumů z latinského slova gabella nebo gablum, čili poplatek. Označovalo místo, kde stálo něco jako středověká celnice, kde se vybíralo za převoz zboží. Trasa dále pravděpodobně vedla okolo Stráže na Končinách, kde bylo ohňové strážní stanoviště a kde se ještě ve 30-tých letech 20. století nacházelo velké množství hrobek na místě známém jako Smutná.

Existence stezek a světelného stanoviště sehrává mimořádnou roli v naší domněnce o osídlení a následném vzniku vesnice na místě dnešního města. Zbývá otázka, kdo to byl, či o jakou skupinu se jednalo. Abychom mohli naši domněnku na něčem zakládat a následně ji rozvinout, musíme se seznámit s osídlováním, které probíhalo v podhůří našich hor v 11. století. Jaké kmeny či kmen zde sídlil a jaké osudy prožíval v závislosti na státním zřízení, které v tomto období existovalo. V našem případě se nemusíme obávat, že se budeme muset vyrovnat s informačním embargem, protože písemné a potvrzené zprávy jsou pro nás dostatečné.

Jako možný začátek lze brát 10. století, když na obou stranách našeho podhůří žili Slované a docházelo k vytváření státních celků. Vyvrcholením bylo vyvraždění Slavníkovců na Libici roku 995 a podmanění všech slovanských kmenů v České kotlině a následně i na Moravě rodem Přemyslovců z kmene Čechů. Takto vznikl český knížecí stát. V této inkriminované době žil na naší straně podhůří slovanský kmen Charvátů, kteří se jako první stali strážci našeho pomezního hvozdu, a my můžeme být jejich potomci. Ze slezské části podhůří s největší pravděpodobností tyto strážci nepocházeli, protože Slezsko pak bylo poněmčováno a krajiště na naší straně podhůří mělo střežit a včas varovat, kdyby právě z této slezské strany došlo k nepřátelským vpádům.

Vpád polských vojsk v 1. polovině 12. století přesně popisují Vaníček a Zeman ve své knize Tisíc let na stráži. Po přečtení jejich závěrů lze souhlasit a potvrdit e xistenci krajiště v naší oblasti. Jestliže u sídlišť - pohřebišť se dá částečně pochybovat, pak vpád Poláků a především včasná branná reakce varovaných Čechů nám může potvrdit naši domněnku o krajištích i o osídlení. Další zprávy z 12. století a pozdější doby nás v našem názoru ještě utvrzují. I když to jsou zprávy nepřímé, z velké části se týkají nejenom kraje v okolí, ale i místa samotného.

Na základě těchto poznatků se můžeme pomalu pokusit odpovědět na otázku, kdy vesnice vznikla. Jak již bylo řečeno, vznik lze klást do doby mezi 11. stoletím a 1. polovinou 14. století. Vznik či spíše existenci vesnice bych ale datoval až na přelom 13. a 14. století, protože již koncem 13. století začíná upadat funkce krajišť a konec nastal za vlády Jana Lucemburského, který ve 30-tých letech 14. století získal pod svoje léno svidnické a javorské knížectví na slezské straně hor, která byla do těchto dob pro český stát nepříjemnými sousedy. Jednou z nepříjemností byla i uzemní nárokovost těchto knížectví. Získáním těchto knížectví Janem Lucemburským se tato stala součástí českého státu, jakož i celé Slezsko; pomezní hvozdy jako hranice přestaly existovat a hranice se posunula o něco dále na sever.

Díky tomu, že ostraha byla stále méně vyžadována a nebezpečí napadení se snižovalo, mohli se lidé více věnovat zemědělství a řemeslné výrobě a díky předpokládané křižovatce stezek a dobré poloze se mohla vesnice dále rozrůstat. Zřejmě zde ve 40-tých až 50-tých letech 14. století mohl být postaven i kostel či jiná menší církevní stavba. Otázkou však zůstává přesné místo, kde se vesnice rozkládala a kam se rozrůstala. Můžeme se jenom dohadovat, že to bylo v místech okolo dnešního kostela, kde se mohly křížit stezky, a dále se mohla rozkládat na úbočí ke Staré Vsi. Jak z názvu vyplývá, je zcela opodstatněný předpoklad, že po povýšení vesnice na město se tato část osamostatnila. Důvodem, proč se vesnice na tomto úbočí rozkládala, je asi fakt, že byla chráněna před studenými větry od Krkonoš, které nikterak nepřispívaly k pěstování plodin a jejich výnosům. Brambory a další zimomilné plodiny se zde začaly pěstovat až někdy v 18. století.

Začátkem 14. století se začíná psát nová kapitola tohoto kraje. Vesnice Vysoká byla na přelomu 1. a 2. poloviny 14. století povýšena na město. Došlo k tomu s největší pravděpodobností při té příležitosti, když panovník začal pomezní hvozdy udělovat či prodávat své šlechtě, a tak docházelo k rozvětvení na další rody. V našem případě to byl rod Markvarticů, který získal rozsáhlé území na severu Čech. Ve 2. polovině 13. století se tento rod rozvětvil. Jednou větví byli Páni z Valdštejna, z nichž pošlost štěpanická se tady usadila a povýšila vesnici Vysokou na město. Tato štěpanická pošlost se odvíjí od Jana z Valdštejna, jenž se v letech 1304 až 1340 uvádí jako majitel štěpanického hradu a zakladatel štěpanického panství, kde vesnice Vysoká mohla být součástí tohoto panství. Nelze ovšem předpokládat, že za jeho vlády došlo k povýšení na město. K povýšení mohlo dojít u Jilemnice, která díky blízkosti Štěpanic a vhodné poloze mohla být hospodářským centrem. Ještě v letech 1344 - 1350 v popisu arcidiecéze pražské je uváděna vesnice Vysoká a roku 1352 pod jménem Wysoká v registrech pražských, kde platila 4 groše. K povýšení na město mohlo dojít mezi roky 1352 až 1354. V první písemné zprávě z roku 1354, v konfirmačních knihách pražské arcidiecéze, se uvádí již jako město (Alta civitas). Tehdy Heník z Valdštejna po smrti vysockého kněze France navrhl nového kněze Petra.

Na základě této první písemné zprávy byl Heník z Valdštejna s největší pravděpodobností první majitel a možný zakladatel nístějského panství. Obnovil a popřípadě přestavěl hrad Nístějka a pojal ji za své sídlo. Díky tomu, že vesnice Vysoká se nacházela ve výhodné poloze, určil si ji jako hospodářské centrum svého panství a dal jí určitá městská privilegia. Vysvětlení, proč za vznik města lze považovat právě toto období, je následovné:

Heník z Valdštejna (1340 - 1354) byl synem Jana z Valdštejna. Podle verze prof. Šimáka měl ještě bratra, jehož jméno není známo. Po smrti otce mohli zděděné panství nějaký čas spravovat společně, pak ale mohlo dojít k rozdělení, když neznámý bratr získal Štěpanice a Jilemnici s přilehlými pozemky a Heník kraj na druhém břehu Jizery. Jenom Poniklou drželi společně. Zanedlouho i Heníkův bratr zemřel a Heník jako jediný dědic získává bratrovo panství.

Lze konstatovat, že tento sled událostí je nejpravděpodobnější, neboť se zakládá na řadě indicií. Jednou z nich je i povýšení vesnice Vysoká na město Vysoké, neboť kdyby Heníkův bratr nežil, nemuselo by dojít ke vzniku nístějského panství a tím k předání městských privilegií Vysoké(mu). Nebyl by k tomu důvod, protože Janem z Valdštejna byla městem privilegovaná Jilemnice, která svoji funkci města plnila. Z tohoto důvodu usuzuji, že muselo dojít k opětovnému spojení panství a dále předpokládám pomlku písemných zpráv, protože další zprávy o nístějském panství jsou až z doby, kdy je získal Heníkův syn.

Heník z Valdštejna zanechal po sobě dva syny. Zdeňka Dlouhého (1354 - 1393) a Jindřicha neboli Hynka (1354 - 1380). Písemná zpráva o nich pochází ze dne 1. února 1361, kdy společně prezentovali nového faráře v Jilemnici. Z tohoto lze usuzovat, že panství drželi společně až do 2. poloviny 60-tých let 14. století. Dne 20. července 1369 dosazuje Jindřich Nístějský - sám - do kostela ve Vysokém nového faráře Jana z Dolan, protože předešlý farář Petr rezignoval. Na základě této zprávy můžeme prohlásit, že nístějské panství vedené Jindřichem bylo nezávislé na štěpanickém panství, které připadlo Zdeňkovi Dlouhému.

Jindřich řečený Hynek 13. dubna 1371 jmenoval nového vysockého faráře Václava z důvodů úmrtí dosavadního faráře Jana z Dolan. Poslední zmínka o Jindřichu je z roku 1380, kdy dosadil nového faráře do kostela v Bozkově. Dalším držitelem nístějského panství se uvádí Jindřichův syn Heník.

Heník z Vysokého a z Valdštejna, později z Nístějky a Valdštejna, byl asi nejstarší Jindřichův syn, který zdědil Nístějku, Vysoké a okolí. Tento fakt je datován rokem 1381. Nístějské panství však dlouho nedržel. V roce 1384 ho prodal a odstěhoval se na Moravu, kde si od roku 1399 nechal říkat Heník z Nístějky a Valdštejna. Toto je potvrzeno písemným dokladem, kde jsou uváděni jako patroni vysockého kostela od roku 1390 páni z Vartemberka, čímž se uzavírá první období nístějského panství.

Než budeme věnovat dalším vlastníkům nístějského panství, pokusíme se něco více říci o vzhledu místa a dalších jiných možných skutečnostech, jež se mohly vyskytovat, popřípadě se vyskytly v prvním období existence nístějského panství za pánů z Valdštejna. Vzhled města se po povýšení z vesnice příliš nezměnil. Jediné, co mohlo vzhled změnit, bylo městské centrum, které vzniklo v místech, kde se uskutečňovaly první trhy. Jejich konání umožňovalo jedno z udělených městských privilegií. Naskýtá se tedy otázka, kde se nacházela nejstarší tržnice na počátku existence města a tedy i nejstarší kostel a radnice, které podle zkušenosti bývaly postaveny v její blízkosti. Nejstarší dochované údaje o existenci radnice pocházejí z pozdější doby a mohou nám ztížit naše bádání a vyvolat řadu nových otázek.

Abychom se mohli pokusit určit, kde se městské centrum nacházelo, je potřeba nejdříve vědět, kde se nacházela tržnice. Lze předpokládat, že vznikla v místech, kde se křížily stezky, proto ji můžeme klást buď do okolí dnešního kostela, nebo směrem od kostela do míst dnešního náměstí. Kostel tak pro nás může být základním vodítkem, protože existenci či založení kostela můžeme odvozovat od nejstarší doložené památky: sochy Svaté Madony, jejíž vznik je kladen do 1. poloviny 14. století. Kostel mohl stát tedy již na konci 1. poloviny 14. století, což je dříve, než došlo k vzniku města. Nelze opomenout ještě jednu možnou variantu, že před tím se zde mohla nacházet kaple či kaplička, v níž mohla být socha umístěna. Při postavení kostela či při přestavbě na kostel mohla být socha Sv. Madony přenesena. Je tedy možné, že kostel stál či byl na něj přestavěn v rozmezí let 1352 - 1354, protože jak víme, první zpráva o městě je právě ve spojitosti s dosazením nového faráře. Můžeme se též domnívat, že kostel stál už v místech dnešního. První hřbitov se rozkládal asi okolo kostela a to lze vyvodit z toho, že až ve 2. polovině 19. století byl přestěhován do míst, kde se nachází v současnosti. Co se fary týče, musela se nacházet v blízkosti kostela a lze předpokládat, že v místech dnešní fary, protože je známo, že po požáru roku 1834 byla opět na stejném místě vystavěna. Toto však opět není zcela jisté. Musíme si uvědomit, že fara v 2. polovině 14. století nemusela být totožná s farou, jež v roce 1834 vyhořela, a že mohla být mezitím na současné místo teprve přestěhována.

Na základě těchto indicií a možných domněnek o kostelu, faře a hřbitově lze uvažovat o variantě, že první tržnice se mohla rozkládat směrem k dnešnímu náměstí. Tím se dostáváme k otázce, kde se nacházela správní budova či radnice. O první doložené radnici se dozvídáme až o něco později, a to v roce 1613, kdy byla postavena nová,v severním rohu náměstí, kde stojí dnešní základní škola. Je možné, že starší, předchozí radnice mohla být i první, musela stát na jiném místě, podobně i další objekty, které se rozkládaly kolem první tržnice. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme počkat a doufat, že se v budoucnosti uskuteční archeologický výzkum, který nám potom, třeba jen částečně, na tyto otázky odpoví. Je velká škoda, že kvůli požáru z roku 1834 byly navždy ztraceny všechny historické podklady, jež by nám mohly výrazně pomoci. Jediné, čím jsme si jisti, je to, že z větší části na výstavbu bylo použito dřeva jako stavebního materiálu, jehož se vyskytovalo v okolí v hojné míře, a do roku 1834 bylo též hojně využíváno při stavbách.

V městě za vlády pánů z Valdštejna mohl existovat jeden průmyslový obor (můžeme-li to tak v době středověku nazvat), jímž bylo sklářství. Tuto skutečnost nám dokazují povrchové archeologické nálezy, které nám pomáhají lokalizovat středověkou sklárnu, o níž se dozvídáme ale i z písemné zprávy z roku 1376, v níž se píše, že Mikuláš Quaysser, sklář z Vysokého, dodá Hanušovi z Hlohova 32 sad skel (patrně okenních terčů), jak je to uvedeno v nejstarší knize Starého Města Pražského. Musíme si ale uvědomit, že po tomto datu nemusela mít sklárna dlouhého trvání, její činnost mohla ustat na konci 14. století. Důvod spočívá v nedostupnosti paliva. Palivem používaným pro topení v sklářské peci bylo dřevo, proto sklárny ve středověku byly zakládány co nejblíže ke zdroji dřeva. Jakmile byl zdroj vyčerpán a dřevo se muselo dovážet ze vzdálených míst, stouply náklady a sklárna přestala pomalu prosperovat. Z tohoto důvodu došlo k přestěhování vysocké sklárny. Můžeme předpokládat, že vysocká sklárna se přestěhovala do Sklenařic. O tomto faktu svědčí archeologický výzkum, který datuje nejstarší sklenařické nálezy na začátek 15. století.

Město Vysoké si nežilo stále v klidu a míru. Stávalo se, že šlechtici měli mezi sebou spory, které mohly vést i k soubojům, šarvátkám a drobným válkám, jimiž si vzájemně škodili na svých panstvích. Jedna z mnohých drobných válek se dotkla i nístějského panství, a to někdy v 80-tých letech 14. století, kdy Heník z Valdštejna vedl roku 1394 spor s Půtou z Turgova kvůli tomu, že násilím vydrancoval vysockou osadu.

Na základě této zprávy můžeme usuzovat, že samotné město to nepostihlo. Pak si však musíme položit otázku, proč se tak nestalo, protože na rozdíl od té osady bylo město bohatší a pak také nebylo opevněné, nejsou totiž žádné zmínky o městském opevnění. Další otázkou je, proč spor trval tak dlouho, protože v tuto dobu Heník již dávno panství nevlastnil a žil na Moravě.

Hledání vhodné odpovědi na tyto otázky je dosti tvrdým oříškem. Musíme brát v úvahu, že tu nějaká osada mohla existovat a její součástí byl zřejmě nějaký statek, jenž mohl dobře prosperovat a mohl být v přímém vlastnictví Heníka z Valdštejna. Tím se vyskytl ještě jeden fakt, že spor mohl vzniknout přímo v roce1394, kdy již panství nevlastnil, ale statek či osadu si mohl ještě podržet. Na základě této poslední domněnky ji lze brát i jako nepřímou zprávu, že přímo v okolí města začali vznikat osady, které se mohly stát základem vesnice. O tom si však povíme až později.

Nové období města Vysokého, a tím i nístějského panství nastává, když ho koupili pánové z Vartemberka po roce 1394. Nejdříve ho společně drželi bratři Vilém, Václav a Jindřich, z nichž jako první se v roce 1391 uvádí Václav, jenž dosadil nového faráře ve Zlaté Olešnici, která byla součástí nístějského panství. Se zmínkou o městě Vysokém ve spojitosti s tímto rodem se setkáváme dne 14. října 1392, kdy Václav s bratrem Vilémem dosadili po smrti vysockého kněze Václava nového kněze Jana. Asi v polovině 90-tých let 14. století došlo k rozdělení majetku mezi bratry, přičemž nístějské panství získal Jindřich, který se roku1398 psal Jindřich Nístějka z Vartemberka. Byl to však poslední člen tohoto rodu, protože asi po roce 1410 panství prodal. Kdo panství koupil bohužel nevíme, protože dalšího vlastníka známe až od roku 1422, kdy nístějské panství vlastnil Václav z Jenštejna, jenž se psal i z Nístějky. Václav z Nístějky a Jenštejna se uvádí do roku 1446, po jeho smrti panství zdědil jeho syn Mikuláš z Jenštejna, jenž v roce 1459 zemřel bez dědiců. Tím připadlo panství jako královská odúmrť Jiřímu z Poděbrad, zanedlouho bylo však prodáno semilskému panství a následně návarovskému.

Touto událostí pro město se vlastně ukončilo nejen druhé období hospodářského centra nístějského panství, ale byla ukončena i první kapitola města. Pro město samé tak začíná nová epocha, která již nespadá do obsahu tohoto pojednání.

My se však pokusíme zmapovat toto druhé období města. Na rozdíl od prvního období máme o městě samotném o něco méně zpráv. Nebýt písemných zpráv z roku 1392 a pak po roce 1459, kde se uvádí město Vysoké jako příslušenství hradu Nístějky, mohli bychom se (mylně) domnívat, že došlo ke zpustošení a následnému zničení za období husitských válek. Naštěstí tomu tak asi nebylo, alespoň to nenasvědčují žádné písemné zprávy, a navíc vlastníci panství páni z Jenštejna zřejmě byli na straně husitské, či tou dobou byli stranou celého dění.

Jak již bylo napsáno o možnosti zakládání vesnic v okolí města, tak právě v tomto období k tomu mohlo docházet. O vzniku dvou vesnic jsem se již zmiňoval, o Staré Vsi přímo a nepřímo o vzniku Sklenařic v souvislosti se sklárnou. Aby byl seznam úplný, ještě vznikla vesnice Tříč. O těchto obcích, o jejich vzniku a osudech by se dalo napsat jiné obsáhlé pojednání. Proto si řekneme jen to, že v tomto období připadly vesnice pod správu města Vysokého a vedle hospodářských úkolů mohly plnit ještě další funkce.